Sicílie 2018 – další opožděný referát

Zase jeden z těch zájezdů, který by potřeboval jednou tolik dní a polovinu mých selhání…

Tento příběh začíná jako mnoho jiných – cestou na letiště. Z Liberce vyjíždíme kolem půl páté ráno a cesta má trvat lehce přes tři hodiny – jenže…kousek za hranicemi nás rutinně zastavují němečtí fízly což je asi na dvacet minut, dále stavíme na močící pauzu, což zabalo dalších patnáct a už před Berlínem jsou na mapě vidět masivní kolony ve městě. A jelikož jedeme na letiště Tegel, jehož hodnocení na googlu je horší než hodnocení blízké věznice, musíme projet celé centrum. Sjíždíme proto z dálnice před kritickým úsekem a vcelku bez odporu projíždíme ulicemi Berlína. A tady přichází zajímaví poznatek – když se v Berlíně ucpe dálnice, tak se zavřou i nájezdy na ní 👿 . Poslední zbytky naší časové rezervy jsou tím v tahu. I když se dostáváme na dálnici jinudy, tak jen popojíždíme v kolonách. Naše letadlo vidíme odlétat v koloně za sjezdem k letišti. Zastavujeme proto na nedalekém sídlišti, potlačujeme paniku a vymýšlíme nový plán.
Variant je několik od zakoupení jiných letenek, přes nocování v Berlíně až po návrat domů. Vítězí volba nových letenek. Na letišti nám paní od EasyJet na přepážce zděluje že nás přebookuje na příští let další den za poplatek 95% z ceny původních letenek, což odmítáme. Po bloudění po tomto hnusném areálu nás na hlavních informacích posílají víceméně doháje jen se sdělením, že tam létá ještě Eurowings. Paní u jejich přepážky má rozbitý kompjůtr a tak nám říká, ať si koupíme letenky online – taky užitečné. Žhavím tedy jejich aplikaci a dělám něco co jsem netušil, že někdy udělám. Kupuju letenky online přímo na letišti za nějakých 15 000kč. Letíme večerním letem s přestupem v Bonnu.
Přilétáme o nějakých 10 hodin později než bylo v plánu. Autopůjčovna naštěstí neměla problém a na ubytování nás také majitel přivítal po půlnoci bez obštrukcí. A ponaučení z tohoto dne? Nelétat z letiště Tegel! K mé velké radosti jsem měsíc před psaním tohoto článku (prosinec 2020) uviděl nádherný titulek: “Letiště Tegel ukončilo provoz a bude zbouráno”… nádhera!

Bonn – letiště, které jsme opravdu vidět nechtěli…

A teď už ke skutečnému obsahu zájezdu…

Teprve ráno máme možnost zjistit kde to vlastně bydlíme. Střešní apartmán s výhledem na Etnu i moře, na jehož lávové pobřeží je to asi 200m. Prvním cílem dne je antické město Taormina. Město jde jedním slovem popsat jako “vertikální”. Procházíme uličkami lehce zahlcenými turisty přes nesčetné vyhlídky na rozeklané pobřeží středozemního moře, až k římskému amfiteátru. Odpoledne si výhledy ještě umocníme výjezdem na Castellodi Molla, odkud se naskýtá závraťovitý pohled na celou Taorminu z ještě větší výšky. Po sjezdu zpět dolu na pláž si koledujeme a spláchnutí vlnou ze slušně rozbouřeného moře. Největší škodou byly naštěstí jen Kubovi promočené boty.

Bohužel na fotce chybí určitý vulkán – je tradičně v mracích 🙁

Druhý den předpověď počasí predikuje zataženo, takže Etnu odkládáme na další den a vyrážíme na jižní pobřeží. Po dvouhodinové cestě Sicilským venkovem přijíždíme do prosluněného města Agrigento, konkrétně do “Valle dei Templi” – Údolí chrámů. Jedná se o jeden z nejrozsáhlejších Římských komplexů a tak nám jeho prohlídka trvá skoro půl dne. Odpoledne zajíždíme na pobřeží, kde chceme navštívit takzvané Turecké schody (hladká vápencová skála vedoucí do moře). Bohužel nedávno zde došlo k sesuvu půdy, takže nejsou přístupné. Po krátkém brouzdání po pláži si uvědomujeme, že cesta domů bude velmi dlouhá a tak se poroučíme. Cesta je sice dlouhá, ovšem krajina je místy velmi malebná, takže je na co koukat. Krátce po setmění ještě zastavujeme na malou noční exkurzi po městě Modica. Temné opuštěné uličky tradičního Sicilského města budí u části účastníků obavy ze zavraždění – stálo to ovšem za to.

Fotky jsou z tohoto dne hnusné, páč jsem si nenabyl aparát a fotil mobilem

Třetí den je konečně na programu Etna. Autem přijíždíme na parkoviště na jižních svazích a využíváme předraženou lanovku k přiblížení ke kráteru (jestli si vzpomínám tak jsme dali 30E za 500 výškových metrů-docela zlo). Další část cesty je možno absolvovat terénním autobusem. Na ten však kašleme a stoupáme pěšky. Panorama je zde jak z jiné planety – kolem jsou jen svahy z černé a načervenalé strusky a pod námi jasně bílé oblačné moře. Bohužel, těsně před naší návštěvou došlo k zákazu výstupu na vrchol bez horského vůdce, takže jsme nuceni zůstat jen cca 400 metrů pod vrcholem. Obcházíme alespoň jeden z mnoha bočních kráterů v obležení turistů, kteří se sem dostali zmiňovanými autobusy. V těchto davech se nám ztrácí H2 a je nalezen až po několika hodinách na spodní stanici lanovky. Po zbytek dne posloucháme jeho špačkování o tom jak byl otřesen tím, že jsem ho nechali ve třech tisících metrech nad mořem. Den završujeme prohlídkou centra města Acireale a pobřeží Riviera Dei Ciclopi.

Oblačné moře a struska jak ve Vítkovicích

Předposlední den si pro úspěch Etnu zopakujeme – jen ale ze severní strany. Po výjezdu z lesa plného bodavých jedlých kaštanů přechází vegetace ze subtropického charakteru do toho, který známe od nás. Nádherně zbarvený podzimní les kontrastuje se sopečnou struskou všude kolem na zemi. Od chaty Rifugio Citelli si děláme kratší výlet k lávovému tunelu Grotta di Serracozzo. Moc jsme nevěděli co od tunelu čekat, ale velice nás překvapil. Nenápadnou trhlinou se dostáváme pod povrch, kde se skrývá volně přístupná jeskyně o délce několika set metrů. V černočerné tmě se otáčíme až ve chvíli, kdy je strop méně než metr vysoko. Já a H ještě zkoušíme vystoupat na vyhlídku na sopku, ovšem mlha je proti a tak se vracíme za zbytkem skupiny. Cestou dál se ovšem počasí opět mění a mi se konečně můžeme pokochat doutnajícím zasněženým vrcholem Etny bez oblaků.
Další zastávkou je vyhlídka na lávový proud z roku 2002. Docela nás překvapuje, že stromy, jejichž kmeny zaplavil neshořeli, ale prostě jen uschly a stojí tu dodnes. Cestou dolu si děláme pár fotek v opuštěném a strašidelném dětském táboře, kde zapomínám fotoaparát, takže ztrácíme dobrou hodinu návratem pro něj :/ Poslední atrakcí tohoto zájezdu nepříliš záživná soutěska z čedičových varhanů na jejíž název si nevzpomínám 🙁

Kontrasty….

Po zkušenostech poslední den vyrážíme na letiště s obrovským předstihem. Odevzdáváme auto, které k našemu překvapení mělo defekt na pneumatice (naštěstí jme měli pojištěno) a vyčkáváme na náš let. Prasácká ochranka nám ještě stihne vyhodit ze zavazadel některé poživatelné suvenýry, takže dovolenou končíme lehce nasráni.

Kubův poznatek: Řídit na Sicílii je jako jezdit na pouťových autíčkách s bandou zfetovaných magoru, kteří byli na vycházce z diagnosťáku 🙂 . Můj dodatek: většinu času jsme měli navigace v italštině. Tomu se říká jazyková zkouška ohněm. Proxima uščita, ece-ece činqačante autostada di Sirakusa…

Opět nabízím účastníkům, aby něco doplnili. Je to už delší doba a mohl jsem lecos zapomenout 🙂

Pro zobrazení celé fotogalerie klikni na jakýkoliv obrázek….