De-brief – Dubaj

“Aláh je možná Akbar, ale ropa je Akbar ještě víc.” ©Ziki

Přináším stručné shrnutí ze zájezdu do země, která roste skoro stejně rychle jako CK Ziktour.

Bazén

Po celejch rocích výhružek, jsme v počtu pěti osob 7.11. odlétli kolem 9:00 z Ruzyně do Dubaje. Cesta byla 6 hodin dlouhá, ale větší část výpravy si jí zpříjemnila alespoň žebráním piva od letušek. Po příletu nás na hotel odvezl taxikář a ihned jsme věděli, jak to na zdejších silnicích chodí. Sedmi-proudé dálnice, předjíždění zprava-zleva, troubení, vyblikávání, bez blinkrů, otáčky vysoko…prostě klasika. Čtvrť, ve které bylo ubytování, vypadala k našemu údivu jako by bylo 24. prosince. Taxikář pohotově vysvětlil, že zde žijou převážně Indové a zrovna slavěj Diwali, což je obdoba našich vánoc. V hotelu jsme dostali rozporuplné apartmá. Správně fungovala každá druhá zásuvka, gauč v obýváku byl dost olezlý a nefungovala varná konvice. Na druhou stranu (ovšem v naprosté přesile) byly klady: velikost apartmánu byla srovnatelná s lepší 3+1, postele pohodlné, klima fungovala možná až moc a výhled na nejvyšší budovu světa přímo z balkonu byl supr. A to ani nemluvím o střešním bazénu se stejnou výjimečností, jenž byl v ceně.

Ruzyně (ne Havel – to zní blbě)

Hned druhej den sme se rozdělili na dvě skupinky. Já a Joe sme se vydali na vrchol Jumeirah palm na návštěvu obřího aquaparku. Po půlhodině pobytu se nám cena cca 2500kč nezdála vůbec přemrštěná. Nebudu plejtvat klávesama a doplním sem video, to řekne tak nějak vše. Zbytek týmu si zašel do sousedního akvária a poté na veřejnou pláž vedle Burj Dubaj (plachetnicovitá budova). Sešli jsme se podle plánu na noční procházku Dubai Marinou a odtáhli nadzemním metrem zpět na hotel.

To sou panoramata!

V pondělí byl na programu parčík u DubaiCreeku, následně návštěva obřího obchodního domu Dubai Mall a hlavně návštěva nejvyšší stavby světa – Burj Khalifa. Opět nemá smysl moc popisovat jedinečnost výhledu, protože fotky jsou dostatečně vypovídající. Za mě byla největším překvápkem epičnost fontány u paty věže. Každou půlhodinu zahrála více či méně známý song za doprovodu světelných efektů – viz video.

Pohled shora

Na úterý se speciálně těšil Kolmis, kterej měl jedinej mezinárodní řidičák. Půjčili jsme Hondu Acord a vydali se do hrůz zdejšího silničního provozu. Cesta vedla do hlavního města Emirátů – Abu Dhabi, konkrétně Yas Island a Ferrari World. Vstupné bijící o hranici 2000kč ovšem zdaleka nenabídlo, co jsme čekali. Park je možná tématicky situován motoristicky, ovšem v praxi zde není nic pro příznivce motorismu (pokud si nepřiplatíte 750kč za simulátor, nebo hned ráno neobsadíte místo na jedno svezení elektrickou motokárou) v celém parku vlastně paradoxně nenajdete běžící motor… Druhá polovina očekávání byly námi obdivované horské dráhy. Všehovšudy celé dvě. Formula Rosa, jako největší trhák, drží rekord nejrychlejší dráhy na světě (240km/h za 4s) a skutečně je to něco co nemá ve světě konkurenci. Až na samotné zrychlení není dráha nic extra, jede se jen vyschlou planinou bez tématického prostředí pár klopenými zatáčkami. Druhá dráha jsou vlastně dvě identické dráhy jedoucí současně vedle sebe – opět bez lopingů. Jednou vyjímečností bylo, že zrychlovala na několika místech po celé délce – to jsme ještě neviděli. Celkově by byl den zklamáním, kdybychom večer (po obludném bloudění) nenavštívili Velkou Zayedovu mešitu. Ta nám spravila chuť. Velmi slušná ukázka toho, co lze za ropu postavit za nádheru.

Formula Rosa

Předposlední den byl komplet vyhrazen tomu, co umíme nejlíp = roadtripu. Už ráno bylo vidět že se koná menší písečná bouře, protože nebylo vidět ani panorama města. Supr čas na návštěvu pouště. Kdo nezná, představí si zimní vánici, jen místo prašanu je cesta zavátá jazyky písečku. Po přejezdu a nafocení kalendářových fotek na poušti, jsme se přes pohoří kolem Ománského zálivu dojeli do střediska Fujairah. Tohle město na pobřeží Indického oceánu postrádá čisté pláže, ovšem poskytuje slušné vlny- část výpravy toho využila. Druhou polovinu dne jsme závodili s kilometrovými kolonami nákladních aut při cestě pod nejvyšší horu Emirátů. Oni totiž mají Arabové tolik peněz, že si chtějí v téměř dvoukilometrové výšce postavit horské středisko. Jediné co je ovšem prozatím hotovo, je tříproudová silnice vedoucí do zhruba 1600metrů. Se silnějším vozem by to byl vskutku epický výjezd. Nahoře jsme nakrmili stádo horských koz a za tmy odjeli kaňonem zpět dolu do údolí. Po vrácení auta půjčovně jsme se až do půlnoci kochali ohňostroji k příležitosti posledního dne oněch indických vánoc.

Asi tu mrzlo – hodně sypali.

Poslední den nám na programu zbývala jen návštěva trhů kolem zálivu Dubai Creek a čtvrti Deira. To byl vskutku ten pravý “bordelozní” arabský svět který byste čekali jinde. Chaotické tržnice se vším možným nelze projít bez znalosti sebeobrany proti místním trhovcům. I já podlehl a koupil si slušivý arabský hábit. S Dubají jsme se rozloučili nepatřičně – indickou restaurací s výbornou ostrou stravou. Na letišti nám řekli, že se odlétá z terminálu 2, což bylo logicky na úplně opačné straně ranveje. Noční let přes Perský záliv taky nebyl k zahození a Joe opět vyměnil svou důstojnost za plechovkový Gambrinus. Domu jsme dorazili kolem druhé ranní hodiny.

Převoz za jeden dirham

To by byl souhrn ze zájezdu do této “přátelské diktatury”(bylo tu kolem silnic víc fotek zdejších diktátorů než za Husajna v Iráku). Pokud zainteresované napadá něco k doplnění, stačí napsat.

Náklady se vší útratou 18 000kč.

FOTOGALERIE JE ZDE